Baby sitter

Jo, je to tak, tenhle týden si hraju proti své vůli na au-pair...A ještě ke všemu s vlastníma sourozencema a v našem bytě...nebylo by to nic moc extra zvláštího, hlídat svoje 2 bratry, na to jsem zvyklá, ale asi na ně nějakým zvláštním způsobem působí prázdninová kosmírná energie...
V pondělí si totiž Kristiánek pro velký úspěch události jménem "matička v nose" strčil pro změnu do nosu kuličku z pistolky...Po 10 minutách jeho usilovného řvaní jsem to vzdala a počkala na mamku, která už naštěstí byla na cestě domů...Když asi po 15-ti minutách dorazila v 6 hodin večer z práce, tvářila se na tuto novou událost velmi nadšeně...nejdřív se snažila kuličku taky vyprostit, ale potom zjistila, že to je marný (i přesto, že jsem mu do nosu strkali všechno možný, aby jsme to dostali ven) a tak se jelo do nemocnice do Náchoda, kde už Kristiánka přivítali jako známou firmu s velkým veselím...
Nikdo mi naštěstí nepřipisoval vinu za to, že si tu kuličku do nosu strčil, protože nedopatření s matičkou se tehdy stalo za přítomnosti mamky, takže kdyby mi za to nadávali, byli by sami proti sobě...Navíc, jak máte poznat, že se jenom nešťourá v nose?
Takže, tenhle týden tu prostě nehorázně degeneruju, protože dokola hraju pexeso, vysvětluju, že sladký se papá až po obídku, protože by jinak obídek plakal, že ho nikdo nechce a spinkat se chodí, protože to by zase plakaly nožičky, že jsou unavený...Takže večerní hospoda je pro mě jedinou záchranou, jak se dostat do kontaktu s někým na koho nemusím mluvit ve zdrobnělinách a můžu všechno říkat jenom jednou...
No, možná se tu zblázním, ale teleportovat se jinam jsem se bohužel ještě nenaučila...