Na naší obhajobu musím říct, že skákání do dálky jsme poslušně vykonaly s nadávkami pouze tichými, ale potom přišel fotbal...Ano, ta otravná hra, kdy všichni běhají po hrišti a nic se tam neděje...A protože jsme si chtěly nějak tuto hru zpestřit, vymyslely jsme si k ní tajně vlastní pravidla. Vypadala asi tak: Já jsem se nesměla přiblížit k Lucce, Káťa pokaždé, když kopla do míče musela oběhnout bránu svého družstva, Venďa musela pořád běhat za Marťou, Majda se nesměla za celou hru dotknout míče, Bětka dělala při dotyku s míčem dřepy atd. A jak si jistě umíte domyslet, byl na nás vskutku komický pohled.
Hra se naprosto nedala hrát, protože všichni měli nějaký ten přidělený handicap a učitel jen zíral a křičel na nás věty typu: Proč od toho míče utíkáš? Proč se taky nezapojíš a nekopneš si? Proč děláš dřepy? Proč za ní pořád běháš?...
A pak že se ve fotbalu nic moc neděje, to ho musíte umět hrát:)
6 komentářů:
dovedu si to tak živě představit...vaše třída je tak neuvěřitelná...mám ji ráda :)
ja to momentalne nejak neumim docenit, protoze me nektery lidi neuveritelne nasiraj diky maturitnim zalezitostem, ale jinak si nestezuju...
chacha...omlouvám se, ale tohle si prostě nemůžu odpustit...jak si to umím představit!
Tyhle tři měsíce před plesem, jsem svou třídu k smrti nenáviděla....ale je to hloupost, jenomže tím poznáním si každej musí projít sám.
ale Sáro milá, příliš si to bereš..
jinak fotbal musela být legrace, ale přece jen mě nemrzí, že jsem místo pobytu v tý hnjsný zimě zůstala v teple šatny..
:-D :-D :-D :-D :-D
a ještě jeden za Šimona :-D ...fakticky jsi nás pobavila...taky naší třídu miluju...:)
Okomentovat