Obřad začal přesně ve 12 hodin a když se ozvaly první tóny všem známého svatebního pochodu a zahlédla jsem asi 3 centimetry z nevěsty (protože víc z mého místa nebylo možno vidět), začala jsem brečet a strašně jsem si to užívala:) Horší to bylo, když jsme museli se skupinkou nastoupit a začít zpívat, protože jsem kvůli breku nemohla mluvit, natož vydávat libější tóny. Vypadali oba totiž tak úžasně, šťastně a dojemně-nevím, jak jinak to vylíčit, stejně to nejde-a teprv při tom zpěvu jsem si je mohla pořádně prohlédnout...
No a pak už to probíhalo celkem standartně, po Honzově kratším proslovu se přistoupilo k samotnému obřadu a potom se stála fronta na gratulace...V pořádku jsme předali dar za naši mládež, zabrečela jsem si ještě jednou, když jsem měla gratulovat a pak už se asi 2 a půl hodiny jen jedlo a pilo...Ve 3 hodiny začal zábavný program, kde jsme s velkou slávou zapěli naše písně a všichni nám gratulovali, že máme talent:) A potom se už nevěsta s ženichem odebrali domů a o půl 12 vyjeli vstříc Ruzyňskému letišti, odkud jim ve 3 ráno odlétalo letadlo do Turecka.
A já jsem doma padla a spala, bylo to děsně náročný a konečně po 14 dnech příprav můžu v klidu vydechnout a odpočívat. No, a asi vás zklamu, protože fotky budou až se vrátí ze svatební cesty-tj za 2 týdny-a dají do oběhu CD, fotil totiž jen oficiální fotograf. Ale hlavně že jsou už svoji:)
4 komentáře:
ááách...to se nám nikdy nestane..ta svatba ani to Turecko...bééé
nestraš, já doufám, že za pár let se nám to taky poštěstí...teda, podle mýho dnešního snu dokonce už vim i koho si nejspíš vezmu, ale to soukromě:)
no tak ven s tím!!! nikde nemáš víc soukromí než tady!...a kdo ví, kdy já bych se s tebou viděla a tak se dozvěděla, kdo je ten šťastný!
ehm...no dobrá..je to...:)...ne to fakt nejde...:)
Okomentovat