Kam chceš na vejšku?

Tak, tohle je přesně otázka, kterou nenávidim v poslední době ze všech nejvíc. Ani ne tak proto, že je už ohraná a neoriginální, ale spíš proto, že mě nutí, zamýšlet se nad tím, co odpovím. Nutí mě naplánovat si v 18-ti letech svůj život. Nutí mě shrnout do jedné věty, až souvětí, svou budoucnost. Není to děsivý?

Sama sobě se divím, ale tlak okolí mě vážně donutil k tomu, abych začla něco dělat proto, aby mě přijali tam, kam bych třeba chtěla (to je to nejhorší, já pořádně něvím, kam chci). Já jednoduše začínám makat. A proto píšu tenhle článek, který snad uspokojí pár zvědavých lidí a nebudu to muset pořád opakovat.

Prioritou je Praha, jinam si ani podávat přihlášky nebudu.
Byla jsem odhodlána půjčit si asi 7 odborných knih, které bych byla nucena přečíst na přijímačky na fakultu humanitních studií. Ale dnes jsem ke svému skvělému překvapení zjistila, že od tohoto roku budou přijímačky jen z překladu odborného textu. Není to super? Sice budu ochuzená o bezpochyby velmi distingovanou četbu, ale je to o 5-7 knih míň na čtení...

O dost víc mě ale pobavil požadavek FF UK na obor Anglistika Amerikanistika, cituji: "Ve druhém kole přijímacího řízení uchazeč předkládá seznam přečtené četby, anglicky píšících autorů. Seznam se pohybuje kolem 20-ti titulů." A já nemám ani jeden:)Takže včera jsem si zašla do knihovny a nechala se zavalit anglickými knihami. Já se prostě nepoznávám, jde to se mnou do kopce, v životě jsem nebyla tak odhodlaná a cílevědomá, schválně, jak dlouho mi to vydrží...

P.S.připadám si strašně divně, nikdy bych neřekla, že mě se bude taky jednou týkat maturita:(