"Jo, to za nás tohle vůbec nebejvalo!"

Dopřejme si trochu patosu. Možná to je tím, že jsem dva týdny trávila v přítomnosti mé babičky, jejíž hudrování na současnou dobu mi zalézalo pod nehty a pod kůži, nebo tím, že jsem se právě dnes koukala na díl Přátel, kde Rachel slavila třicátiny a rekapitulovala svůj život. Nebo taky tím, že bych dala cokoli za to, abych nemusela bejt už "velká" a maturovat.

Přepadl mě prostě stesk po bezstarostném dětství. Školka, jezení rukama, Vojta-školková láska, spaní po obědě, plno babiček, které se o mě perou a hlavně.....no přece dětské pořady!!!A to především ty zapomenuté.

Určitě mi dáte za pravdu, že Kuřátka byla naprosto dokonalá věc! Já osobně jsem dostávala histerické záchvaty, když jsem nestihla začátek...A co příběhy Tipa a Tapa a jejich nezapomenutelná věta:"Dobrou noc strýčku Fido!"...Proč nám je vzali, to už je nikdy neuslyšíme????Proč???Úvodní píseň z Arabely poznám podle prvního tónu...Jen si to poslechněte sami a pokud to ve vás nerozechvělo ani jednu sentimentální strunu, nemáte srdce!

Tak to laskavě zařiďte a vraťte mě zpátky, slibuju, že až půjdu do školky, nebudu brečet a stýskat se mi nebude ani v případě, že by jste mě tam na pár dní zapomněli. Tak honem, já čekám!!!(p.s.Kuřátka jsem bohužel našla jen v České sodě, ale znělka zůstala stejná)...Teď už si jen pusťte všechny 3 videa pod článkem a užijte si svůj krátký návrat do dětství, stejně jako já!!!