úterý 22. dubna 2008

Za 16 dní zemřeš!

Dnes jsme to počítali, posledních 16 dnů na téhle škole, a pak už "jen" svaťák a maturita. Když se nad tím zamyslím, tak je to uplně šílená představa. Některý lidi už nikdy neuvidim, budu nucená opustit plno svejch kamarádů a najít si jiný. Hrozně moc se těším na ten studentskej vysokoškolskej život v Praze a to všechno (teda doufám, že mě vezmou:), ale zároveň je vážně zvláštní opouštět tohle místo po 8 letech-už nikdy v životě nebudu na žádný škole takhle dlouho. Včera se na náš gympl dělaly zkoušky a z těch 112 páťáků vyberou 60 nejlepších, aby nás nahradili a vyplnili to místo po nás.

Člověk má potřebu rekapitulovat ty léta, co tam prožil, protože mě to samozřejmě ovlivnilo. Koho by taky neovlivnily denodenní kecy ředitele o bačkorách, potkani v šatnách a mrznutí před školou, když selže karta. Už jenom párkrát půjdu do jídelny, kde se mi bude z horka a smradu točit hlava a v talíři na mě bude koukat polévka z rybího filé-copak tohle se dá jinde zažít? Možná že se už nikdy nepotkám s těma ženskejma z kanceláře, který jsou příjemný jako osina v pr...

A přesto, že jsem se dlouho těšila, jak těmhle lidem při odchodu řeknu na rovinu, co si o nich myslim a urazim je, tak to neudělám, protože budu dojatá tim, že zatímco oni tam budou pořád buzerovat, já už budu 150 km od nich.
pozn. autora:Promiňte mi ten sentiment, nemohla jsem si ho odpustit.
Hm, ten čas možná utekl, ale naše výrazy zůstaly stejné po celých 8 let:)


3 komentáře:

paní učitelka M. řekl(a)...

Kdybych měla jeden den a mohla si vybrat jakejkoliv den mýho života v minulých dvaceti letech, vybrala bych si ten úplně normální, nudnej a obyčejnej gympláckej někdy ze Septimy.

Sáruška řekl(a)...

uuuu...to mi skoro kazi to moje teseni se na vejsku:)

paní učitelka M. řekl(a)...

Tak jsem to nemyslela! Já bych se nechtěla vrátit na gympl a žít ten život.
Prostě jen jeden den. Pro připomenutí. Zavzpomínání. Nostalgii.