Sněžka

Včera mě budík s melodií Amélie z Montmartru proti mé vůli probudil už v 5:45, protože jsme se chystaly s Aduš, němkou Katy, která ji byla na týden navštívit (mimochodem ta němka byla mírně otravná a už se těším na to, jak s námi bude od zítra 3 dny v Polsku:) a dalšími holkami na zdolání nejvyššího kopce naší malebné země.
Překonaly jsme veškeré nástrahy, které nám osud připravil-ve zkratce: autobusy nejedoucí podle IDOSu, smrdící paní-odhaduji, že to je tak týdenní nemytost kombinovaná s denními výstupy na Sněžku, nedopatřením zvolená cesta-nejdelší, ale zato nejtěžší:)-výhodou této trasy ovšem byla naprostá vylidněnost, narozdíl od fronty pod Sněžkou.
Tyto malé nedostatky v žádném případě neovlivnily naší bezvadnou náladu, takže jsme sršely humorem a trasu, na kterou jsme měly 8 hodin, jsme zdolaly za 6. Samozřejmě jsem hojně fotila, aby byla řádná dokumentace. Turistice zdar!

zleva: nahoře-Míša, Káťa, Lucka, dole-němka Katy, Aduš, já

smrdící paní:)

začátek cesty-v Peci pod Sněžkou

to už víme, že jdeme blbě, ale vůbec nám to nevadí

zemský ráj to na pohled

ano, to bílé je opravdu sníh

cesta jako z pohádky

nádhera největší

první zahlédnutí Sněžky

bažiny

polárníci pod vrcholem

a konečně nahoře, za (pod) námi Obří důl

Více fotek ZDE