A tím vším už se jenom potvrzuje fakt, že mě čeká obrovská změna od základů. Už tuhle sobotu jedu do Prahy, protože nám v pondělí 22.9. začíná třídenní letní škola (kde si zapíšeme kurzy, dozvíme se informace o studiu atd.) a v pátek 26. se jedu ubytovat na kolej, která se stane přibližně na 9 měsíců mým novým domovem. Nejedu do neznáma, kontaktů tam mám opravdu hodně (jak rodina, tak kamarádi), takže sama rozhodně nebudu ani ze začátku, což je opravdu výhoda.
Ale bude to hrozná změna, plno nových lidí, neustále seznamování atd. Moc se na to těším, na spolužácích jsme si už dokonce naplánovali seznamovací akci v jedné pražské hospůdce:) I přes to všechno je to ale něco hrozně moc nového a já mám z toho zároveň i strach.
Moje babička se div nerozbrečela, když si představila, že budu bydlet pryč od rodičů, jsem pro ní pořád ta holčička, co si hraje ve vaně s mejdlíčky Aja:) A neustále mi opakovala: "Tobě se bude tak stejskat, to bude strašný, nesmíš těm depresím podlehnout!"
Samozřejmě jsem jí uklidňovala, že to zvládnu, že jsem dospělá. Ale trochu jsem se začala bát, že se mi opravdu bude stýskat, po vás všech, které teď budu vídat už převážně jenom o víkendech (budu se snažit každý víkend, beru silácké řeči typu "jednou za měsíc" zpět:)
Asi víte, jak jsou pro mě změny těžké, i když vím, že mnohé jsou dobré. Většina lidí říká, že léta na vysoké škole pro ně byla nejhezčí v životě. Tak snad to budu moci brzy taky říct. Těším se, já to zvládnu, ale budeme si psát a volat, žejo???:)
P.S. Nedojalo vás to? Vážně ne? Ani když si pustíte tohle?
1 komentář:
Jsem si naprosto jistá, že sem budeš psát stejně pozitivní příspěvky jako já minulej rok!
Budu ti držet palce!
Okomentovat