Důkaz o mých chabých dějepisných základech

Velmi na mě zapůsobil velice pěkný fyzikálně-laborkový článek od Andy a když jsem minulý týden mrzla na autobusové zastávce, vzpomněla jsem si, že v našem sklepení se skrývají různé podobné drahokamy a skvosty, které jsou objektivně naprosto bezcenné, ale pro mě mají nedozírnou cenu.

Vyvstala mi v hlavě vzpomínka na jednu písemku z dějepisu na vyšším gymplu, kde jsme měli psát cosi o severských národech a já tehdy dokola opakovala jednu jedinou informaci na mnoho různých způsobů a dostala jsem za 1. Celá třída se na mojí písemku chodila nevěřícně koukat a dokonce si ji někteří spolužáci půjčovali domů, aby si ji okopírovali na památku. Kdybych to nepsala já a neměla to před sebou černé na bílém, sama bych tehdy nevěřila, že je tento dokument pravý. Proto jsem se začala bát, jestli mi ji pro její dokonalost nějaký závistivec nestopil.
Ale už tehdy jsem byla velice opatrná na svůj rozsáhlý majetek, a proto má mise, při které jsem se vydala dneska prohrabávat středoškolské sešity do sklepa, přinesla asi po 10 minutách kýžený výsledek, který vám nyní přináším.

A co to o mně vypovídá? Že když říkám, že moje znalosti dějepisu ze střední školy jsou nulové, mluvím absolutní pravdu. A taky to, že jestli tu soubornou zkoušku z historie za 10 dní udělám, bude to můj největší životní výkon a budu si moci říct, že jsem udělala neuvěřitelný pokrok, a že jsem se dokázala naučit něco, co by po zhlédnutí téhle písemky nikdo nečekal. A možná, že si to vezmu na tu zkoušku s sebou, třeba to tu komisi obměkčí...

zadání otázky viz. otázka č.4

má geniální odpověď