Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo, kdybyste měli neviditelnou čepičku jako v Arabele? Díky ní byste mohli procházet zdí a pozorovat lidi, aniž by o vás věděli.
Kdybych měla možnost si takovou věc na jeden den půjčit, určitě bych se zašla podívat do televize a hrozně by mě zajímalo, jak se tváří moderátoři potom, co zhasne červené světýlko na kameře.
Potom bych se zašla podívat za Janem Krausem a zkontrolovala bych, co si dává k snídani.
Potom bych šla špehovat nějakého kněze, jestli si v nepozorovaných chvílích neprohlíží na internetu stránky s necudnou tématikou.
Před obědem bych se šla podívat do Raisovky, abych si ověřila, že se tam jídlo připravuje opravdu v odporných podmínkách, a proto se může do jídla dostat cigaretový nedopalek.
Odpoledne bych poseděla na kávě s Václavem Havlem a zjistila nějaké drby z jeho života.
Potom bych šla pozorovat učitelku na historii, když je na záchodě, abych se jí pomstila. I když tím bych se pomstila asi nejvíc sama sobě.
Navečer bych se zašla podívat ke Karlu Gottovi a zjistila bych, jestli doma taky chodí v teplácích, nebo má na sobě sako a upíjí Nápoj lásky číslo 10.
Večeři bych si dala nejspíš doma a poslouchala bych, jestli o mně mluví.
A spát bych šla k Vojtovi Dykovi a lehla bych si k němu do postele a pak bych si tu čepičku sundala. Vážně by mě zajímalo, jak by se tvářil...
Žádné komentáře:
Okomentovat